Busy weekend

Víkend byl u mě celkem akční a nejnáročnější byla asi sobota, kdy jsem byla na nohou (a to skoro do slova a do písmene) 22 hodin, z toho čtrnáct hodin jsem strávila na zimním stadionu za mikrofonem a komentovala Mistrovství ČR a poté první část Velké ceny města Plzně. Bylo to náročnější, ale mě tahle práce neskutečně baví. 

Po závodech jsem vyrazila na metalový koncert a musím říct, že to bylo dobrý. Kdo mi nezná, tak by asi nevěřil, že mám ráda tvrdší hudbu a mám pro to i pochopení, protože svým vzezřením jako metalista opravdu nepůsobím.

Ta "nejlepší" část soboty ale přišla po koncertě, když jsem sedla do auta, rozjela se a zjistila, že mám úplně vypuštěnou levou přední pneumatiku. Inu, není přece nic lepšího než v půl jedný ráno měnit prasklou pneumatiku skoro po tmě. Říkala jsem si, že to není poprvé, kdy budu měnit pneu a přece to v pohodě zvládnu. To jsem ale netušila, že budu zápasit s heverem, protože před několika lety, když jsem poprvé měnila gumu, tak jsem měla jiný hever, se kterým šlo auto zvednout jednoduše a hlavně to byl hever i pro ty méně chápající, protože na první pohled bylo jasné, jak ho použít, což u toho současného si úplně netroufnu tvrdit. Měla jsem ještě s sebou ještě kolegu z práce, který ačkoliv nikdy prasklou pneu neměnil, tak mi zdatně asistoval a udělal činnost pro mě nejdůležitější - povolil šrouby, které kdybych měla povolovat sama (jako kdysi), tak bych byla sprostá jako dlaždič, vztekala se u toho, nakonec je možná ani nepovolila, odjela MHD spát k mamině a řešila to až ráno. 

Chvilku trvalo než jsem přišla na to, kam usadit pod auto hever (přece si své milované autíčko nezničím, že jo) a pak delší dobu trvalo, než jsem přišla na ten grif, jak otáčet heverem, aby se auto začalo konečně zvedat. Jakmile jsem tohle zjistila, tak už to šlo skoro jako po másle. Sundat píchnutou pneu a nasadit rezervu. No jo, ale rezerva nasadit nešla, protože auto bylo nízko, takže znovu najít grif a znovu točit, než se auto dostane do požadované polohy. V tu dobu už jsem měla ruce jako kominík a byla zmrzlá. Nakonec se rezervu podařilo nasadit, zašroubovat šrouby, naházet všechno do kufru a po hodině práce odjet do baru na horký čaj, umýt si ruce a hurá opět za volant a dovézt se skoro až do koupelny a do postele. 

Pokud vás napadá otázka, proč jsem nevolala svému muži, tak tomu sem se ani dovolat nemohla, protože byl na běžkách a na hotelu neměli žádný signál.

Protože jsem založením optimista, tak i na se snažím vidět špatných věcech něco dobrého. Naučila jsem se konečně dělat s naším "úžasným" heverem a jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla i bez mužovo pomoci. Ačkoliv velký dík patří i kolegovi, který mi pomohl nejen s výměnou, ale také mi morálně podporoval. V duchu jsem si zpívala tuto písničku, kterou si zpívám pokaždé, když se mi stane nebo děje něco ne úplně příjemného. A když tak nad tou sobotní nocí přemýšlím, tak to mohlo být ještě "zajímavější", neboť měnit pneumatiku v plesových šatech, to by bylo teprve vzrůšo a a myslím, že nejen moje ruce, ale i šaty by byly jako kominík.

Neděle se nesla již v pohodovějším duchu. Trochu jsem oslavila svátek s rodinou, dostala milé pozornosti (prý jsem hodná a ještě něco dostanu) a mamina se ségrou mi asi hodně věří, protože jsem dostala tři hyacinty a já tedy slibuji, že se je pokusím nezahubit. :)

A jaký byl vás víkend?