Style by Veronika: History of figure skating fashion

Nápad na článek na téma historie módy v krasobruslení jsem nosila v hlavě už delší dobu, ale až teď, když ležím v posteli a snažím se vymarodit, jsem se odhodlala k tomu ho publikovat a nejvhodnější doba na jeho publikování je podle mého názoru teď v době, kdy probíhá Mistrovství Evropy v krasobruslení.

Tak se pohodlně usaďte, dejte si k tomu čaj nebo kávu, protože dnes to bude trochu delší než normálně. :)

Olympics 1924

Krasobruslení jako sportovní disciplína je začalo nejvíce rozvíjet na začátku 20. století a s tím je i spojen posun ve vývoji oblečení. Ženy nosily buď dlouhé sukně, nebo minimálně v délce do půlky lýtek, k nim halenku, přes ni kabátek a na hlavě nosily klobouky. Často na krku nosily také dlouhý náhrdelník. Muži nosili většinou oblek, přičemž vršek byl spíše teplý kabátek, který byl doplněn o košili s vázankou a mnohdy nosili na hlavě stejně jako ženy různé druhy klobouků. Je nutné si uvědomit, že krasobruslení do konce druhé světové války nevypadalo tak, jak ho známe z dnešní doby. Jezdily se hlavně povinné jízdy, které obnášely hlavně oblouky, trojky a kličky, kdy se kladl důraz na precizní zajetí v příslušné hraně, plynulý pohyb rukou a nohou. Žádné složité krokové pasáže, kombinace piruet a několika obrátkové skoky se v této době neprováděly, proto tedy bylo možné nosit tento druh oblečení. Rozhodně stojí za povšimnutí i to, že dámy obouvaly brusle v černé barvě stejně jako pánové.

Oblečení se nosilo ze stejných materiálů jako bylo oblečení na běžné nošení.

Sonja Henie

Karl Schäfer

Zlom v ženské móde v krasobruslení přišel s norskou krasobruslařskou Sonjou Henie, která přišla s délkou sukně po kolena. Desetinásobná mistryně světa přinesla do krasobruslení nejen krátkou sukni, ale také propracované pohyby. Díky tomu se začaly nosit šaty přímo na krasobruslení podobné těm, jak je známe z dnešní doby. Za dob Sonji začaly ženy jezdit v béžových nebo bílých bruslích. Muži začaly nosit užší kalhoty a vršek byl ušitý přímo "na tělo", aby omezoval co nejméně v pohybu.

Gabriele Seyfert

Hana Mašková on the right

Ondrej Nepela

Spolu s rozmachem krasobruslení po druhé světové válce, kdy se rozmohla výstavba kluzišť, které se pak měnily v kryté haly a umožňovaly tak intenzivnější trénink, se měnily i požadavky na šaty. Délka sukní se zkrátila pod zadek a začala se snižovat i výška bruslí, které již nesahaly nad polovinu lýtek. Mnohdy sukně nezakrývaly ani pozadí a byly tak zezadu i zpředu vidět "kalhotky". Začalo se využívat více umělých materiálů, a to hlavně elastanu. Klobouky se přestaly nosit a ženy si začaly drdoly zdobit gumičkami nebo drobnými ozdbami. Do popředí se dostaly i klasické dresy, které se nosily spíše na tréninky a na různé lední revue, nikoliv však na závody.

V mužském krasobruslení se objevily kostýmy ne příliš odlišné těm dnešním, ale jednalo se spíše o oblečení overalovitého/kombinézového vzhledu.

Brian Orser

Denise Biellmann

Katarina Witt

V osmdesátých letech patřila mezi hlavní hvězdy ženského krasobruslení Katarina Witt a u jejího kostýmu, ve kterém jela na Carmen, se osmdesátky, kdy se začaly nosit ramenní vycpávky, trochu podepsaly v podobě nabraných rukávů od ramene k předloktí. To nic ale nemění na to, že se jednalo o nádherné šaty. Od této doby se šaty příliš neměnily. Nadčasovou klasikou zústávají šaty se sukní lehkého áčkového střihu, ale pamatuji si i doby, kdy byly velkým hitem v krasobruslení šaty, kdy byly ušit dres a pod prsy byla našitá sukně ze šifonu nebo také šaty s jakoby půlkolově střiženou sukni, která byla na bocích posazená o něco výše než vpředu a vzadu, takže po stranách byla sukně kratší. Mezi nejpoužívanější materiály v současnosti patří spandex, žerzej, krajka, ale také šifon, tyl a velur.

Philippe Candeloro

Michal Březina

V mužském krasobruslení najdete stále kostýmy overalového střihu, ale přijde mi, že od druhé poloviny 90. let upřednostňují muži hořejšek oddělený od vršku a nosí se i kostýmy ve stylu džíny a tričko. Mně osobně se nejvíce líbí, když muž krasobruslař vypadá jako muž, a to nejen co se týče stránky kostýmu, ale také výrazu na ledě. Takže ačkoliv japonský krasobruslař Yuzuru Hanyu bruslí sebe líp, mně jeho styl nijak neoslňuje. Preferuji krasobruslaře typu Michala Březiny, Briana Jouberta, ale Javiera Fernandeze. Musím podotknout, že pro letošní sezonu se mi velmi líbí Javierův kostým, hudba i choreografie.

Maria Butyrskaya

Dalším takovým mezníkem, co se týče módy a krasobruslení, je povolení, které udělilo ISU někdy po roce 2000 a to, že ženy nemusí mít nutně sukně, takže mohou bruslit klidně i v overalu. Upřímně overaly se dokáží ušít krásné, ale krasobruslařce to podle mého názoru stejně nejvíc sluší v šatech.

Marina Anissina & Gwendal Peizerat

Aliona Savchenko & Robin Szolkowy

Tatiana Volosozhar & Maxim Trankov

Isabelle Delobel & Olivier Schoenfelder

Až doposud jsem psala o sólových kategoriích, ale u párových disciplín se oblečení tolik neliší. Snad jen u tanečních párů mívají ženy zpravidla delší sukně, třeba v délce ke kolenům, ale i ony již nemusejí nosit jen šaty. Jedny z kostýmů, které se mi doposud nejvíce líbily, byly ty, které nosil francouzský pár Isabelle Delobel a Olivier Schoenfeldera, ať už se jednalo o kostýmy propracované do posledního detailu, nebo i ty jednodušší.

Netvrdím, že jsem nějaký odborník přes módu v krasobruslení, ale toto téma mně zajímá a pokud mám někde chybu neb nějakou nepřesnost, tak mi to prosím sdělte.

Co říkáte na krasobruslařské kostýmy a jaké se vám líbí?